HVĚZDY A RŮŽE A OCASATÁ HVĚZDA ROKU 1577

Jana Tichá - 26. 2. 2012

Léta Páně 1577. 13. novembris cometa visus primo, to jest kometa neb ocasatá hvězda nejprv ukázala se.

Tak píše Václav Březan v V. díle historie Rožmberské o panu Petru Vokovi, posledním vladaři domu Rožmberského. Nejen rožmberský archivář a historik Březan však zaznamenal jasnou dlouhocasou kometu roku 1577, kterážto vzbudila velký zájem v celé Evropě.

Kometu 1577 nad německým Augsburgem názorně ukazuje leták Bartolomea Rappelera

Mnozí dodali daleko podrobnější svědectví. Však už se také nacházíme v renesanci, v období rozvíjející se snahy o poznání tajemství přírody. Velmi jasná kometa vedená nyní v kometárních katalozích pod přesným označením C/1577 V1 byla pozorována od 2. listopadu 1577 do 26. ledna 1578 v celé Evropě, dále například v Palestině, v Japonsku, Korei, Číně, údajně existují i záznamy v mexických kodexech. Proslulý dánský astronom Tycho Brahe píše, že byla už 9. listopadu 1577 večer viděna lidmi plujícími na Baltském moři a znovu 10. a 11. listopadu. Už 12. listopadu ji spatřil budoucí Keplerův učitel Michael Mastlin z německého Tubingen. Sám Tycho ji poprvé viděl 13. listopadu navečer a udává délku ohonu na 21 stupňů a šířku na 2,5 stupně.

Tychonův náčrt komety ve Střelci

Stejného večera ji zaznamenal i český učenec Tadeáš Hájek z Hájku v Praze. Ten přirovnal její "velikost" k Jupiteru či dokonce k Venuši a její svit označil za jasný a čistý. V noci 13. listopadu 1577 visela nad hlavou Střelce a lehce prohnutý ohon se táhl ke Kozorohu. Během prosince ji pozoroval opakovaně Tycho i Hájek, kometa slábla a zpomalila svůj pohyb. Stejně tak v lednu 1578, kdy ji naposledy zaznamenal Tycho Brahe 26. ledna 1578. Podle pozdějších výpočtů se kometa pohybovala po parabolické dráze, přísluním prošla 27. října 1577 a nejblíže Zemi prošla 10. listopadu 1577 (0,6271 AU).

Jiří Datzicky zachytil kometu 1577 nad Prahou včetně skupiny pozorovatelů a dokonce jednoho kreslíře

Brahe při svých pečlivých pozorování, nejpřesnějších měřeních před rozšířením použití dalekohledu v astronomii, měřil její paralaxu, odhadl její vzdálenost od Země na nejméně 230 zemských poloměrů a umístil ji ve svých úvahách až za Měsíc, do takzvané supralunární sféry. Tím ovšem narušil století přijímanou aristotelskou teorii o něměnné sféře hvězd (stejně jako už měřeními paralaxy u (super)novy 1572 v Kassiopeji). Přesto i Tycho považoval kometu za dočasný jev. Tycho pro ověření svých poznatků využil i mezinárodního srovnání, například právě s Tadeášem Hájkem, M. Mastlinem, C. Gemmou, H. Roeslinem a dalšími evropskými učenci. Tycho Brahe ovšem přidává, jak bylo tehdy obvyklé, i astrologický výklad: "Tato kometa, ne méně než dřívější, přináší a podněcuje ty samé zlé účinky a neštěstí zde na zemi, tím spíše, že tato kometa narostla mnohem více než jiné a byla saturnská, měla zlý vzhled. který se projevoval jejím bledým a nejasným světlem podobným Saturnu."

Velká kometa roku 1577 si zaslouží významné místo v kometární historii, protože renesančním astronomům umožnila, obrazně řečeno rozbít neměnnou "křišťálovou sféru hvězd" a umístit komety, tam kam patří, tedy ze zemského ovzduší do vesmíru.

Tadeáš Hájek z Hájku ve svém spise "Descriptio cometae qui apparuit ano domini MDLXXVII" zachytil její cestu oblohou od Střelce k Pegasovi

Posléze věnoval T. Hájek svůj česky psaný spis "O některých předešlých znameních nebeských a úkazech v povětří a o kometě tohoto roku 1580 vypsání a křesťanské vůbec napomenutí" Vilémovi z Rožmberka a jeho bratru Petru Vokovi z Rožmberka. V bývalé rožmberské knihovně se uvádí i další spis o kometě z roku 1577.

Jasnou kometu spatřil na vlastní oči i malý sotva šestiletý Johannes Kepler. Ukázala mu ji jeho moudrá matka Kateřina. Možná právě toto nebeské představení přivedlo posléze dospělého Keplera k hledání zákonitostí pohybů nebeských těles.