Swift špehoval Lulina
Miloš Tichý - 7. 3. 2009
Družice Swift je primárně určena pro sledování vysoce energetických jevů a kosmických explozí z oběžné dráhy Země. Teď se naopak i zaměřila na kometu Lulin, která prolétala nedaleko Země. Poprvé tak byla kometa sledována současně v ultrafialovém záření a v záření X.
Poslat speciální družici na výzkum komety by se každopádně nestihlo, na to bylo málo času od objevení komety k jejímu průletu kolem Země. Naštěstí byla k dispozici již fungující družice Swift. Kometa produkuje značné množství plynu, který z tohoto vesmírného tělesa dělá přímo ideální cíl pro zkoumání v záření X. Kometa je shlukem zmrzlých plynů promíchaných s prachem. Kometa Lulin prolétla kolem Země ve vzdálenosti cca 60 milionů kilometrů, čili přibližně 160 krát dále než je vzdálenost ze Země na Měsíc. Nejblíže naší planetě byla 24. února 2009.
Kometa Lulin prolétající souhvězdím Vah. Snímek vznikl složením dat z družice Swift a Digital Sky Survey.
foto: NASA/Swift/Univ. of Leicester/DSS (STScI, AURUA)/Bodewits et al.
Ve středu 28. ledna 2009 zaměřil Swift dva své přístroje - Ultraviolet/Optical Telescope (UVOT) a X-Ray Telescope (XRT) - na kometu Lulin. Kometa byla hodně aktivní. UVOT data ukázala, že kometa uvolňuje ze svého povrchu přibližně 3000 litrů vody každou sekundu. Pro představu - bazén na vodní pólo by tato produkce vody naplnila ze méně než 15 minut.
Swift samozřejmě nemůže vidět vodu přímo. Ale v ultrafialovém záření pocházejícím ze Slunce se molekuly vody rychle rozpadají na atomy vodíku a a na hydroxylový iont (OH). A právě tento iont je schopna družice Swift detekovat. Snímky ukazují hydroxylovou obálku o průměru cca 400 tisíc kilometrů, což je mírně více než průměrná vzdálenost ze Země na Měsíc.
UVOT nejen že umí detekovat, které látky se v tělese nacházejí, ale i zanalyzovat jejich kvantitativní zastoupení, což nám umožňuje nahlédnout až ke vzniku nejen komet ale i celé sluneční soustavy. Swift je momentálně jedinou družicí, která je schopna výzkumu vesmíru na těchto vlnových délkách.
Na snímcích z družice Swift je kometární ohon směrem doprava. Tlak slunečního záření "strká" ledová zrnka směrem od komety. Jak se zrnka postupně vypařují. Utváří tak za sebou slabý hydxoxylový ohon. Dále od komety podlehnou hydroxylové molekuly slunečnímu záření a rozpadnou se na atomy kyslíku a vodíku. Sluneční vítr interaguje s oblakem částic-atomů kolem jádra komety. Tyto interakce mají za následek, že kometa září i v paprscích X a tudíž může být sledována přístroji na družici Swift.
Snímek komety Lulin z 28. ledna 2009 vznikl složením snímků UVOT (modrá a zelená barva) a XRT (červená barva).
Vzdálenosti komety byla 159 milionů kilometrů od Země a 184 milionů kilometrů od Slunce.
foto: NASA/Swift/Univ. of Leicester/Bodewits, et al.
Komety září v paprscích X pokud jsou od Slunce vzdáleny méně naž tři astronomické jednotky (alespoň dle současných poznatků). Jelikož je kometa Lulin tak aktivní, vypadá to, že její oblak kolem jádra je zvláště hustý. Jako výsledek této skutečnosti je region emitující záření X protažen na odvrácenou stranu komety od Slunce.
Pokud vše dopadne dobře, můžeme se časem dočkat i obrázků komety Lulin ve 3D.
Zdroj: NASA/Swift
Předchozí článek o kometě Lulin: LETÍ LULIN ANEB KOMETA C/2007 N3