DIGITÁLNÍ KOMETÁRIUM

Jedním z dlouhodobých záměrů českobudějovické hvězdárny a planetária je prezentace vztahu přírodních věd a umění jako propojení exaktní vědy, emotivního zážitku a moderních technologií. Krásu ukrytou v astronomických snímcích jsme se už pokusili ukázat na řadě výstav jak z našich tak zahraničních zdrojů. Nejnovější z nich je výstava DIGITÁLNÍ KOMETÁRIUM.

„Digitální kometárium“ je první výstavou připravenou v nově rekonstruovaném prostoru výstavní haly Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích. Zahájena byla v rámci slavnostního znovuotevření hvězdárny pro veřejnost 7.října 2009.

Co skrývá poněkud neobvyklý název? Kometárium je přehlídkou komet, pozoruhodných poutnic sluneční soustavou. Výstava navazuje na původní, ještě čistě fotografické „Kometárium“, které jsme připravili před nějakými dvanácti patnácti lety ještě s využitím skleněných negativů rozsáhlého fotografického archívu naší observatoře. Od té doby technika významně pokročila a i komety vstoupily do digitální éry. S pomocí počítačových programů můžeme na původních černobílých (nebo spíš šedo-šedých) digitálních snímcích zvýraznit jemné struktury v komě a ohonu komety i ukázat jejich změny v čase, a to buď prostřednictvím nepravých kontrastních barev nebo ve 3D. Takové snímky jsou pak základem pro astronomické výzkumy a zároveň však působí jako doklad zjevné i skryté krásy vesmíru.

Komety přilétají do blízkosti Slunce ze vzdálených, chladných a temných oblastí sluneční soustavy. Zásobárnou stamilionů kometárních dlouhoperiodických komet je Oortův oblak, který tvoří vnější obal sluneční soustavy ve vzdálenosti zhruba 40 000 až 100 000 AU (astronomických jednotek). Zdrojem krátkoperiodických komet je Kuiperův pás, prstenec těles začínající za drahou Neptunu a sahající zhruba do vzdálenosti 1 000 AU.

Komety, malá tělesa patřící do sluneční soustavy, jsou "špinavé sněhové koule", složené z ledů (především voda, oxid uhličitý, metan a formaldehyd) a prachových částic. Komety se pohybují kolem Slunce zpravidla po velmi protáhlých dráhách, které většinou dosahují až za dráhu Neptunu, některé komety se dokonce nikdy zpátky ke Slunci nevrátí. Kometa bývá nejjasnější, když je Slunci nejblíže.

Velké jasné komety, viditelné pouhým okem na obloze jako třpytící se vlasatice jsou velkou vzácností. Statisticky připadá cca. jedna na taková kometa na desetiletí. Mnohé komety jsou vidět jen ve hvězdářských dalekohledech a valná většina komet je rozlišitelných pouze na elektronických (dříve fotografických) snímcích pořízených velkými astronomickými teleskopy.

v rámci slavnostního otevření shlédli výstavu i astronaut Rusty Schweickart a jeho žena Nancy

Na výstavě najdete jak jinak než dvě nejkrásnější a nejjasnější vlasatice 90.let 20.století komety Hale-Bopp a Hyakutake. Dále například kometu Shoemaker-Levy 9, de Vico, Tabur, Ikeya-Zhang, Schwassmann-Wachmann 3. Všechny použité snímky byly pořízeny i následně zpracovány na Observatoři Kleť.

Výstava navazuje na projekt Mezinárodního roku astronomie 2009 THE BEAUTY OF SCIENCE. Potrvá do konce roku 2009.

Autoři výstavy : Jana Tichá, Miloš Tichý (Observatoř Kleť)
Grafická příprava a tisk : EM Grafika, s.r.o. České Budějovice