Kometa Borelly: rock and rolls

Prvním, nepříliš překvapivým objevem je, že jádro této vlasatice je nesmírně temné. Stejně jako například u Halley. Jeho průměrné albedo, tedy odrazivost, se pohybuje kolem tří procent. Borelly je tedy tmavší než například uhlí a nebo černý práškový toner do kopírek. Navíc se na povrchu jádra nacházejí oblasti, které jsou ještě tmavší: některé z nich odráží jenom 0,7 procenta dopadnutého světla. Podle Bonnie J. Burrattiho z Jet Propulsion Laboratory jsme zatím ve sluneční soustavě narazili pouze na jedno srovnatelně temné místo: na Saturnově měsíci Iapetus. Proč je tak tmavé, zatím planetární geochemici nevědí. Odpověď nedaly ani infračervené scany.

Záběry sondy Deep Space 1 ukázaly na povrchu Borelly detaily malé jenom 48 metrů, což už geologům stačí k hrubému popisu jednotlivých typů "krajiny". Každý z okrajů, asi osm kilometrů dlouhého jádra, se jeví nápadně hrubý a jamkovitý, zatímco ve středu je povrch hladší s několika "stolovými horami" vyčnívajícími nepatrně nad okolí. V centru se také nachází několik "kudrlinek" s příčnými prasklinami. Geolog Daniel T. Britt je popsal jako oblast, kde se stýkají dvě více méně oddělené poloviny kometárního jádra.

Jelikož Borelly v době průletu do okolí vypouštěla jenom desetinu prachu v porovnání s Halley, dostalo se sondě nejen nerušeného výhledu na tmavé jádro, ale také na dlouhé výtrysky materiálu na straně osvětlené Sluncem. Larry Soderblom z U.S. Geological Survey na přehlídce "objevů" prohlásil, že se podařilo identifikovat nejméně stři takové proudy. Nejsilnější z nich se přitom nacházel velmi blízko rotační osy jádra. Patrný je i na přiložené animace. Ostatně se podívejte sami.