Není kyslík jako kyslík

Opět se vrátíme ke kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko, tentokráte ke kyslíku. Analýzou bylo zjištěno, že molekulární kyslík se nevyrábí přímo na povrchu této vlasatice, ale že pravděpodobně pochází přímo z jejího jádra.

Když se kometární jádro nalézá v dostatečné blízkosti Slunce, led na jeho povrchu začíná sublimovat – přeměňuje se z pevné fáze přímo do fáze plynné, čímž vytváří kolem kometárního jádra komu. Analýza komy u komety 67P ukázala, že obsahuje nejen vodu, oxid uhelnatý a oxid uhličitý (což se samozřejmě předpokládalo), ale také molekulární kyslík, což bylo poměrně překvapivé.

Molekulární kyslík je pro nás životně důležitý plyn – je tvořen dvěma spojenými atomy kyslíku a na Zemi je produktem fotosyntézy. A prostřednictvím tohoto plynu dýcháme. Již dříve byl, kromě Země, nalezen i na některých ledových měsících planety Jupiter, ale nepředpokládalo se, že by mohl být i u komet.

Jádro komety 67P/Churyumov-Gerasimenko (foto: ESA - Rosetta)

Původně byly dvě teorie k objevení kyslíku u komety 67P. První, že pochází přímo z kometárního jádra, čili že sem byl „dodán“ při vzniku sluneční soustavy a formování tohoto tělesa před 4,6 miliardami let. Druhá, že byl vytvořen na povrchu kometárního jádra z vodního ledu  pomocí velice energetických iontů, čili elektricky nabitých molekul, které reagovaly s ledem na povrchu, a výsledkem by byl zmíněný molekulární kyslík.

Analýzou získaných dat u komety 67P/Churyumov-Gerasimenko bylo nyní zjištěno, že v komě je takové množství molekulárního kyslíku, že není možné, aby byl vyroben z povrchového ledu  - neboli že pozorovaný molekulární kyslík pochází přímo z jádra komety  a je tudíž starý jako naše sluneční soustava. (Ale pochopitelně není vyloučeno, že část těchto molekul nepochází z „povrchových zdrojů“, pozn. autora).

Na podporu „starého kyslíku“ hovoří i nedávno publikovaná teorie ohledně tvorby molekulárního kyslíku v temných mracích a přítomnosti této látky v mladé sluneční soustavě. V těchto modelech vytvořený molekulární kyslík zamrzl na malých prachových částicích, zrna se postupně spojovala a následně vytvořila kometární jádro. A u Slunce pak se od zrn oddělí a my jej můžeme pozorovat.

Zdroj: Imperial College London, obrázek ESA