Opět kometa Holmes

Miloš Tichý - 27. 10. 2008 | přístupy: | vytisknout článek

Kometa 17P/Holmes náhle zjasnila v roce 2007. Otázkou bylo (a je) najít důvod, proč.

Po zjasnění byla tato kometa sledována i Spitzer Space Telescope. Pozorování tímto teleskopem obvykle pomáhají záhady řešit, zde tomu bylo právě naopak. Tajemství této komety se ještě prohloubila, protože ukázala zvláštně se chovající výtrysky (streamery) v prachové obálce obklopující jádro komety. Napozorovaná data předložila ojedinělý pohled na materiál uvolňující se z jádra komety.

Napozorovaná data nevypadala jako něco, co obvykle vidíme u komet. Exploze komety 17P/Holmes nám dala neobvyklý náhled do dění uvnitř kometárního jádra.

Každých šest let míří kometa Holmes od Jupitera ke Slunci, po prakticky stejné dráze a obvykle bez jakýchkoliv zvláštních příhod. Nicméně, dvakrát za dobu co je pozorována, v listopadu 1892 a říjnu 2007, kometa Holmes vybuchla když se přiblížila k pásu planetek, a "pro jistotu" zjasnila hned milionkrát.

Jako pokus porozumět této zvláštní události, astronomové využívající Spitzer Space Telescope zaměřili tento vesmírný teleskop na kometu hned dvakrát - v listopadu 2007 a březnu 2008. S užitím infračerveného spektrografu byli schopni získat údaje o složení pevného jádra komety. Stejně jako hranol umí rozložit bílé sluneční světlo na barvy duhy, umí tento spektrograf "přeměnit" infračervené záření z komety na jednotlivé čáry a výsledně tak získat informace o chemickém složení komety.

V listopadu 2007 bylo pozorováno značné množství jemného silikátového prachu, či krystalizovaných zrn menších než zrnka písku, vypadajících jako rozdrcený šperk. Tato pozorování odhalila materiál podobný tomu, který byl pozorován kolem komet, kde byla zrna nějakým způsobem násilně přeměněna či ovlivněna, jako například při srážce projektilu kosmické sondy Deep Impact s kometou Tempel 1, případně jako částice ulovené misí Stardust z komety Wild 2, které byly získány při rychlosti 21 000 kilometrů za hodinu. Podobná struktura prachové obálky byla pozorována i při výbuchu komety Hale-Bopp v roce 1995.

Kometární prach je velmi jemný, zrna se dají velice snadno zničit. Předpokládá se, že že takto jemný silikátový prach vznikl uvnitř komety nějakým násilným způsobem, a to destrukcí větších zrn pocházejících z jádra komety.

Když byl Spitzer Space Telescope namířen na stejnou oblast komety v březnu 2008, jemný silikátový prach byl pryč a v dané lokalitě se nacházely pouze větší částice. Tato následná pozorování nám pomohla poodhalit roušku tajemství, co se děje s prachovým materiálem komety po takové události, jako byl výbuch komety Holmes. K jakým změnám ve struktuře prachové obálky a v rozložení velikosti zrn může dojít a dochází.

Kometa Holmes nemá jen neobvyklou prachovou složku komy, ale též nevypadá jako typická kometa (ale co je to vlastně typická komety, když jich zblízka známe jen několik, poz. autora). Snímky pořízené nedlouho po výbuchu odhalily výtrysky v prachové obálce komety. Předpokládalo se, že vznikly právě tímto výbuchem z materiálu vyvrženého z jádra komety. V listopadu 2007 výtrysky směřovaly směrem od Slunce, což vypadalo přirozeně s ohledem na tlak slunečního záření a vzájenou polohu Slunce a komety. Jaké pak bylo překvapení, když na snímcích z března 2008 byly nalezeny výtrysky ve stejném směru jako pět měsíců předtím. Nadto když vzájemná poloha Slunce-kometa byla úplně jiná. Čili směr výtrysků vůbec nectil "kometární klasiku" a sluneční vítr. Tento jev nebyl doposud pozorován u žádné komety a není doposud jasné, proč tomu tak je. Čili vyvstala další kometární záhada.

Obálka obklopující kometu se též chová nějak podivně. Tvar obálky se v období od listopadu 2007 do března 2008 prakticky nezměnil. Toto ale může být způsobeno tím, že prachová zrna v této obálce jsou poměrně velká, přibližně o průměru jeden milimetr (opravdu - 1 mm), a tak sluneční vítr s takto velkými zrny těžko pohne. Pokud by obálka byla tvořena pouze malými prachovými částicemi, měnila by tato obálka tvar a vzhled s ohledem na polohu Slunce v čase, tj. zejména pod vlivem tlaku slunečního záření.

Snímky komety Holmes pořízené teleskopem Spitzer jsou unikátní, protože žádný jiný velký dalekohled nepořídil detailní snímky této komety pět měsíců po výbuchu.

Třeba nás v budoucnosti tato kometa ještě překvapí....